BRRD: Regulace krizového řízení bank

Finanční krize v letech 2007-2008 ukázala zásadní nedostatečnost regulace finančních trhů. Banky prokázaly nízkou rezistenci vůči zásadnímu propadu trhu, ať už z důvodu nedostatečné kapitalizace, nedostatečného řízení rizika likvidity či obecné nepřipravenosti bankovních procesů na zvládnutí hluboké recese. Důsledkem tohoto systémového selhání byla nutnost finančně saturovat bankovní sektor ve velké míře z veřejných prostředků.

S cílem zabránit nebo alespoň zmírnit dopady budoucích finančních krizí došlo k dramatickému zpřísnění regulace bankovního sektoru, jejíž plná implementace není ani po patnácti letech zdaleka u konce. Finanční instituce byly nuceny postupně implementovat řadu regulací jako např. zásadní úpravy obezřetnostní regulace Basilejského výboru (CRD/CRR), MIFID/MIFIR nebo EMIR. Podstatnou částí reakce regulátorů na finanční krizi jsou i pravidla pro krizové řízení a řízení ozdravných procesů finančních institucí upravené v EU směrnici BRRD. Hlavním cílem této regulace je vytvoření prostředí pro hladké řešení krizí finančních institucí bez účasti finančních prostředků ze státních rozpočtů. Náklady by tak měli nést jen akcionáři, velcí věřitelé a případně veřejné fondy (Fond pojištění vkladů a Rezoluční fond), které jsou za tímto účelem vytvořené.

K přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (dále jen “BRRD”) a nařízení (EU) 806/2014 (dále jen „SRMR“) došlo v rámci EU v roce 2014. Revize BRRD a SRMR byla schválena v rámci balíčku legislativních návrhů usilujících o posílení bankovního sektoru v EU (tzv. Bankovní balíček), který obsahoval rovněž revizi stávajících obezřetnostních regulatorních pravidel ve směrnici 2013/36/EU (dále jen „CRD“) a nařízení (EU) 575/2013 (dále jen „CRR“). Směrnice BRRD byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 374/2015 Sb. o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (ZOPRK) s účinností od 1. ledna 2016. V roce 2018 byla přijata novela ZOPRK, která upřesnila a doplnila některá již dříve implementovaná ustanovení BRRD. Implementace pravidel zavedených směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/879 ze dne 20. května 2019, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a směrnice 98/26/ES, do českého právního řádu nastala na konci roku 2020.

Od počátku se nejvíce diskutovaným a známým nástrojem rezoluce stal Minimum Requirement on Own Capital and Eligible Liabilities (MREL). Vzhledem k faktu, že jde o nákladný prvek této legislativy, a sehnání dalšího kapitálu či jiných MREL instrumentů představuje pro banky nelehký úkol, v minulých letech se z pohledu bank celá rozsáhlá regulace smrskla do požadavku na větší kapitalizaci bank (ať už vlastním kapitálem či způsobilými závazky). Debata ohledně implementace BRRD se do roku 2021 soustřeďovala na otázky, jak jsou stanovovány MREL cíle pro jednotlivé banky a zda má finanční trh kapacitu tento objem absorbovat. Nicméně náběh prvního prozatímního MREL cíle na začátku roku 2021 proběhl bez jakýchkoliv potíží.

Jak se MREL stal běžnou součástí bankovní regulace, dostala se do popředí jiná část této regulace, a to příprava rezolučních plánů, které na první pohled nevyvolávaly jinou představu, než že se jedná jen o další verzi již zaběhnutých recovery plánů. Nicméně opak je pravdou. Jestliže recovery plány jsou připravovány z pozice samotných bank, které si samy nastavují proces pro řešení krizí, rezoluční plány jsou připravovány z pohledu regulátora. To je zásadní změna, jelikož regulátor se na banku dívá z venku a jeho cílem je pochopit detailní fungování banky a nastavit postupy, jak banku rychle a efektivně převzít. To se momentálně ukazuje jako nemožné bez změn samotných procesů v bankách. Změny těchto procesů představují další významné nároky na kapacity bank spojené s významnými finančními náklady úpravy jejich vnitřních procesů. Single Resolution Board (SRB) své očekávání, jak by banky měly svoje procesy pro rezoluci upravit, prezentoval v obecné metodice rozčleněné do 7 kapitol. ČNB nyní postupuje obdobně jako SRB.

První krok pro tvorby rezolučních plánů bylo vytvoření informačního toku od bank k regulátorům zavedením dalšího pilíře reportingu. Jeho rozsah je značný a dá se připodobnit k dodávce v rámci ICAAP/ILAAP procesu. Zatím je požadován na roční bázi, nicméně je velmi pravděpodobná častější frekvence části těchto reportů. Připravenost bank na řešení krize je již pravidelně vyhodnocována na roční bázi na základě informací doručených nejen v rámci zmiňovaného reportingu. Výsledkem tohoto posouzení je pak celkové zhodnocení, jak banka postupuje v přípravě. Pokud banka zaostává za očekáváními, je požadována náprava, případně jsou vůči bance přijaty sankce v podobě vyššího MRELu či pozastavení obchodních aktivit. Tato evaluační procedura se dá přirovnat k SREP procesu.

Banky jsou tak postaveny před další velkou výzvu – upravit své procesy v souladu s požadavky regulátora a vyhnout se tak dalším dodatečným kapitálovým požadavkům v rámci pravidelného hodnocení resolvability. Po nastavení MREL cílů a  zavedení reportingu je tak pozornost bank soustředěna na implementaci standardů procesů bank pro rezoluci.

Chcete detailně diskutovat téma krizového řízení bank, které rezonuje a bude rezonovat bankovním světem minimálně v následujících dvou letech? Pokud ano, rezervujte si své místo na kurzu Amenity Academy Řešení krize pod vedením Marka Féra, člena představenstva ČSOB Asset Management, výkonného manažera útvaru Řízení finančních rizik ČSOB a člena České bankovní asociace v rámci regulační komise.